NEDĚLE ŽIVOTA

Všecky ty předcházející doby na poli církve, učení života křesťanského, které sme z částky k objasnění předmětu našeho uvedli a připomenuli, byly nižší stupně, po nichž kráčel duch světa k vyvinutějšímu již poznání Křesťanstva. Nebo jedna nit úkazů ducha plná táhne se po sklepení církve Kristovy, tak že není nikde přeskoku a přetrhliny; a ten, kdo každý věk jen z hlediště svého věku považuje, nastaví nám nesmírný počet pravd, náboženství, ideí, Bohů, až zaufati musíme nad ním – jestliby nás nechytil genius vyšší i nad sebau i nad Bohem. My tedy věříme, že poněvadž jeden jest život z minulosti v přítomnost a z této na budaucnost se prostírající, i život církve Kristovy, věříme, že reformácie byla všech těch květů ducha na pni víry Kristové vykvětlých ovoce, a tak ne něco nového, ale dávno již – jak sme to i zde aspoň z částky vidělí – připravovaného.

Reformácie bývá obyčejně považovaná, jako následek zkaženosti církve, a tu se dovádí nadužívání moci, zkaženost mravů a t. d.; ale dobře, to má vše své místo, jen prosím opět o dobré rozdělení a věci samé proniknutí. Jiné jest doby tyto považovat při jedněch osobách, a jiné při takovém ústavu človečenstva, jako jest církev, a zláště církev křesťanská. Já bych zkaženost církve zevnitrnau připočetl jen za případnost, při níž mělo příležitost zjeviti se světu cosi vyššího nového, velikého. Jeví se mně Reformacia jako povstalá obnova ze dvau živlů, a sice toho původného, vnitrného hnutí, v jakovém žila církev křesťanská, přijavši od Krista ducha svatého, a pak z onněch případných a podstatných zevnitrných okolostojičností, jimiž se vyrážela onna síla duchovná, jako podzemní nějaková bytnost přes kůru a škrupinu země. Dobré, jakovékoli, bývá pohybováno zlým; vývin síly duchovné má odpor, kterým dozrává, sesilujé se a člankuje. Toto pravidlo je patrné při každé obnově, v každém zjevení se ducha a zásady nové. A bylo i při Reformácii. Reformácii tedy připravoval sám duch církve, když budil mužů a duchů ku bdění nad tím, co jest základ Křesťanstva, co sme i viděli; než které byly ty odporné, zapíravé, zlé doby, ten Mephisto připravující svau zlobau reformacii.? Snad řekne někdo, že nadužívání, zkaženost kněží a t. d. Ovšem, ale není na tom dost: vždyť se to samo sebau rozumí, a my sme též viděli, kterak tato nadužívání moci a svátosti povzbudila geniů ke kárání ji. Této zkaženosti proti postavená byla síla cnosti, zapření, boj, vytrvání, posvěcenost, jakovau sme viděli na řádech, rytířech, Gregoroch a t. d. Tu musíme jíti na toho samého Mephistu, který zrovna proti postaven byl těm, jenž učili víře, horlivosti, křesťanstvu, slovem všemu tomu co učil Kristus a církev slovem vyznávala. Kterak povstal tento Mephisto? U Goetheho Fausta vyskočil z poza pece, kde byl púdl dříve vlezl, a zjevil se jako putující Scholasticus. Mnoho určitelnosti i z toho Mephistu, který se proti stavěl církvi Kristově!

Církev Křestansko – Lutheranská položila svůj základ jako církev na to samé, na čem ji postavil Kristus, na slově čistém evanjelium svého. Poněvadz zevnitrné okolnosti tak byly nepříznivé, že se obnova církve in capite et membris v mezech samé církve římsko –katholické ku konci přívésti nemohla: stalo se to ven z ní. A tu jest se zřídila církev nová, které ale duch i povolání tentýž jest, zachovati víru Kristovu a pomoci víry této, vzdělávati se v chrám ducha božího, spolu však i bojovati proti každé vtírající se do lůna církve této nevěře. Na tomto základě stál Luther, na tomto základě stojí církev evanjelická, od tohoto základu ustaupiti nesmíme, lečbychom chtěli vyraziti se ven z církve křestanské do otevřeného pole osoblivých lidských domněnek a náhledů. Víceť stojí i ten neynedokonalejší pohled do nebe, do výsostí, do říše duchů dokonalejších, než hledění do suchých míst a propastí. kde nestejnost, pochyba, prázdnota přebývá, kde se hemží v hlíně a šlamovitosti zemské tisíc červů, z nichž každý jinák vrnčí a vrtá. Tutoť pusto a teskno je srdci: v onnom ale pohledu slaví se neděle života.

(Jozef M. Hurban: Unia, čili spojení Lutheránů s Kalvíny v Uhrách, 1845, s. 59-60,71-72)