DOKUMENTY DOBY


List Jozefa Miloslava Hurbana farníkom obce Hlboké (18. mája 1848)
Slovenská národná knižnica, Literárny archív, M 23 V 46

Edícia

List tento z Rusavy písaný poslaný bol a skutočne i odovzdaný Martinovi Brožkovi, ktorý ale ho bez oznámenia predom odovzdal Grofovi Nyárymu, toho času senickému Terroristovi. Keď ale vojsko cisárske plundrovalo kaštiel Grófov, nájdený bol tam list tento a potom následne skrze Pavla Kovára mne zpet doručený.

V Hlbokom dňa 3 Maja [1]853 Hurban [vlastnoručný podpis]

Milá církvi hlubocka!
Občané a sausedé!

Jestli kdy, tedy právě nyní jest Vám zapotřebí mého slova, na kterém ste od dávna své napomenutí otcovské a svau radu bratrskou mívali. Jestli kdy, tedy právě nyní musíte pozorným, žádným belmem nezatáhnutým okem na svůj stav přítomný a okolnosti v nichž se nacházíte hleděti. Nebo každé oznámení by Vám škodilo.

Ja sem se laučil s Vami dne 5ho Maje tím nejradostnějším citem, že až přijdu ze své cesty – naleznu Vás v pokoji, tak jakž sem Vás napomenul a Vy mi Slovo své na to dali. I ponáhlel sem se velmi domu, takže sem dne 13ho Maje skutečně na spáteční cestě byl, když mi všecko vyprávěno co se dělo u Vás! Ja pospíchal domu v důvěře k zákonům, a hroze v duchu zákonem! Nebo všecku důvěru mám do zákona krajinského, který nedopustí bez vyslechnutí odsuzovat žádného. Avšak byl sem přesvědčen, že jsau o můj život nekteří vzteklenci, kteríž neznají uctit osoby ani zákona. Vyhnul sem tedy dravým zvěrům a poslal jen své Koně s vozíkem domů, sam zůstav po dnes zde v tichém lůnu naších Tater. Mám zato – že až ochládne vztek divých a zákonnímu pokračování se cesta usnadní, i ja své žaloby pozdvihnaut budu moci, a celé okolí naše bude svědkem při naší!

A však teď opet dosléchám co se stalo s mými Koňmi a mym vozem, co se dálo v Hlubokém a v Přítrži, kamž můj vůz dovezen byl! Slyšim: Kterak Gróf Nári a baron Schmerzing s nataženými pistolemi žádali p. Paulíniho, faraře Přítržského s tridceti jinými Senickými gardisty, jako Kapsovci, Stetkovci, Zelenkem a jinými do slámy štuchali mne hledajíce, kterak tito s 80 vojaky faru přítržskau zaujali, kterak se až k mrtvym, to jest do Kripty vlámali, tam rakve prohazovali, štípali, (pri čemž z mrtých svícen a prstene ukradnuty prý byli) i tam opet jen mne vztěkle hledajíce! Kterak z cirkevního pred Hlubockau farau složeného a ku stavení školního určeného dříví šibenici učinili, před faru a Kostel boží ji postavili, na ní mne zavesit vyhrožovali, potom vrak nad dědinu ji postavili! Kterak do samých svetnic mých k mojí ženě se Gróf Ňari a Smercing ze šablí prodral – a tam mne hledal, Kterak na ukradených mne koních mých a vozíku mém celé okolí tak divoce objížděli tito dva páni magnáši, že se až Konů pěny kydali! Kterak některých z Vás, těch známých odpůrců pravdy, po své strně obrátili, aby tito – když onino šlechetní Magnáši odejdau mau pozůstalau rodinu trápili, pichali, pronasledovali! Kterak rychtář Chomutár, Pavel Holický a ostatní zlomyslní lidé mé ženě posměchy vystrájali, Žida Marháče kravu mau kúpivšího s peňezi odstranili, aby je vydati nemusil mojím domácím! Ach kdo by ale všecko vypočítal, co ja od hodnověrnych lidí po tyto dny o ich nepravostech uslyšel!

Přesvedčíte se tedy snadně, že sem ja nemohl míti důvěru do takovýchto lidí, a práve proto dosud navrátiti sem se nechtěl. Že sem spravedlivý, zákonný člověk o tom nepotřebuji Vam psati, Vy víte všecko – nebo sem o všem verejně rokoval a jednal. Co sem činil to je napsáno. Žádosti naše nám způsobili dobré jmeno po celém rakúskem Slovanství, i ve Vídni se o nás právě proto dobre mluví! Nemám se tedy z čeho ospravedlňovat!

Že však gróf Nyáry a baron Schmerzing tak divoce sobě počínají, slušit mi o tom něco říci! Co ste učinili grófovi Nyarymu? Ja nevím o ničem. Co sme učinili baronovi Schmerzingovi? Vím, my sme pítali od neho červeno-bílý kosírek, který on s osmi senickými gardisty našemu príteli, slovenskému študentovi, Brankovi Abafimu roztrhal na verejné ulici v Senici. Než co bylo zlého v této žádosti? Jako sme se my v tomto ohledu drželi? My sme se drželi jako stateční rytíři, kterí sme se nevinného, v cizím světe postaveného, a však statečného našeho hosta ujali a jeho kosírek navrátění mít chtěli! Jako se však držel pan baron Schmerzing? O tom mluviti nechci, nebo kdy bych pustil reč mau – nevím zdež by Vám žluč neprekypěla! A ja Vás dráždit nechci! Krátce reknu co udělal pán baron. Pán baron Schmerzing dědič grofa Amadeho, bohatý, ozbrojený, v sídelním svém měste, před svým kastýlem vyskočil s osmi senickych meštanů synmi, jakožto senickymi gardisty vykročil pravím tento baron na jednoho, neozbrojeného, dvé paničky sprovázejícího študenta! Toto učinil – klobúk mu silne z hlavy zrazil, a když si ho študent sam zdvihl – z jeho ruk mu ho vytrhli a kosirek rozdrápali – ostatní s baronem spojení seničtí gardisté! Toto prečítejte Královskému Komisarovi – celému Hlubokému – celé Senici, ano složte se a dejte toto vytlačit pro celý svět! Vy a všickni my se hanbit za svůj skutek jistě nebudeme.

Kterak vojsko na Vás prišlo, tomu nerozumím. Vy se teď pítejte p. Slúžneho od koho je vojsko a proč posláno Vám! Predložte bez odkladu tuto věc Královskému Komisárovi, ano i Ministerstvu. Nebo ja vím, že všicko toto bude jen barona Schmerzinga a grofa Nyaryho dílo, nech tedy zví Ministerstvo, jakoví lidé rozkazují s vojskem.

S vojskem nakládejte dobre a vdečne snášejte všecka bremena, ale sobě také pilně značte všecka vydání, a slzy a utrpení svá sbírejte do lahvice upamatování. Vždyť zákon, Král a Bůh, ano i duch národu a člověčenstva má mocnou pomstu v rukau svých na všecky nepřátely člověka i národa.

S mojí ženau a dítětem, které sem Vám svěřil nakládejte po lidsku, po křesťansku; jak sem se doslyšel, že je ona v nebezpečenstve, že znáší utržky od Chomutara rychtára, od Pavla Holického a potupného Jana Kiselu psal sem ji aby se do času utáhla ku své sestře. Nevím jako stojí věci teď – zdaž ještě dovolujete těmto lidem zuřiti proti rodině mé! Proto na Vás jest – ujistiti ženu mau o tom, zdaž je v bezpečnosti u Vás nebo né.

Ja mám některé dluhy. Nechť vedí tedy veritelové moji, že ja mé jmeno za veškeré jejich statky nedám, a však aby se oni vztekat měli a mau rodinu pronasledovat – toho nedovoluji. Za mne platit žáden nesmí, ja poplatím co sem dlužen sám. Má žena a můj Svokor nejsau zodpovední za můj dluh. Za bankrot se neprohlašuji – a tak stojím za každý grejcar, vy pak stujte za každý můj papírek. Ja mám od okolí našeho víc požadovat, jako celeé okolí ode mne: a bych byl million dlužen – predce přijdu pro a na pořádek. Přijdu jistě, mé slovo Vám dávám, a Vy víte, že sem vždy svému slovu dostál.

Hned v tomto shromaždění provolejte těch smelých utrhačů, Kiselu, Chomutara a Pavla Holickeho, aby Vám proukázali, co sem zlého činil? Zdaž sem radil bit, krást, pálit, rabovat, zdaž sem velel hory brát, do pasínků pouštet statek, tabule polovní lámat, palce pánům rezat a krví jejich vaše práva podpisovat! Toto jim předložte k otázce– nech ať to potvrdí, že som to já kdy kázal činit. Vy pak spravedliví Hlubočané vyznejte zdaž sem Vás neodrázel od výstupků, vyznejte, či sem mysl Vaší vždy na vyšší věci, jakožto na národnost Vaši, na čest národní, na slávu Slovenskau! Na tú věčná práva celému našemu národu náležející!

Na chvili tuto, v které mi jen o to jde, aby ste co spíše o téchto mych umyslech zvěděli nestihnu Vám více napsat. Poraučím Vás Bohu, a napomínám Vás abyste od čistého učení mého o národnosti naší slovenské žádným strašením Vás a hroženým vám se odvést nedali. Jen stůjte stále v dobrém. Svet Vam vydá svědectví že ač jen prostí a jednoduší rolníci ste byli, predce ste více lásky mělik národnosti své než všickni ti pantalonoví měšťané, jenž se odcizili krvi své a sprenevěřili jazyku i národu svému!

Psal sem na bezpečném místě v Slovenských Tatrách dne 18 Maja [1]848

Váš                                                                                                      Nejlepší prítel

                                                                                                                Jozef Hurban

                                                                                                                      Farár

[prípisky na druhej strane listu 1, 2, 3]

[1.ceruzkou] tento list do ruku prišel Hlubočanom do ruku 3 Brezna roku 1849

[2. Holického rukopis] svedek podepsani čital sem ho a videl 5 Martiusa 1849 J. Holický [podpis]

[3.Hurbanov rukopis ] Tento rukopis je Jana Holickeho od Holečka rečeneho. H.[Hurban]

*

Ako sa v liste píše, Hurban odišiel z Hlbokého na zhromaždenie do Liptovského Mikuláša, kde boli následne vyhlásené Žiadosti slovenského národa. Na ceste domov sa zastavil v Súľove u sestry, aby ho tu našiel posol vyslaný jeho ženou Annou a dozvedel sa o chystaných úkladoch. Uchýlil sa preto na Moravu, do Rusavy. Práve kvôli bezpečnosti v liste píše fabulu o svojom mieste pobytu. Jeho nepriatelia však terorizovali a psychicky trýznili jeho manželku a rozkradli celý jeho hnuteľný majetok (šatstvo, náradie, vyše 1000-zväzkovú knižnicu, dokumenty, rukopisy, kňazské rúcho, z kamže si urobili kokardy…). Keď 5. mája 1848 odchádzal z domovskej fary, netušil, že sa sem vráti až po revolúcii, 11. mája 1850, aby tu čelil ešte ďalším zlomyseľnostiam.

Pripravil PETER PODOLAN